V Každý měsíc ti stát sáhne do kapsy, ukradne 31% tvého výdělku a rozdělí mezi dnešní důchodce. Bez ptaní. Bez diskuze. A víte, co mě na tom irituje nejvíc? Ne ta částka. Ale to, co za ni dostaneme.
Nebo spíše co nedostaneme.
Jsem generace Z. Vyrůstal jsem s internetem, s krizemi, s pandemií a s pocitem, že státní systémy nefungují jak mají. A důchodový systém? Ten je v tomhle ohledu absolutní mistr české republiky.
Pojďme si jej představit.
Máš 24 let. Snažíš se, pracuješ, povinně odvádíš sociální pojištění. Každý měsíc ti ze mzdy zmizí 31,3% výplaty do systému a už je nikdy neuvidíš. Systém postavený na nalej vylej dnes vyplácí aktuální důchodce. Peníze se nikam nespoří, naopak se utratí a zbytek tvoří narůstající dluh, který je rok od roku vyšší. Jinými slovy jako pracující lidé platíme 2x. Poprvé sociální pojištění, podruhé splácíme státní dluh inflací. Nejspíš tě to nezajímá, protože důchod je 40 let vzdálená záležitost. Nebo možná tě to zajímá a peníze bys uměl využít lépe pro sebe. V obou případech se s tebou o mou flustraci rád podělím.
Průzkum Portu z roku 2025 zjistil, že státnímu důchodu důvěřuje pouhých 6 % generace Z. Zbývajících 94 % zkrátka tuší, že tahle rovnice nevychází.
Proč stát začal vyplácet penzi?
Přesuneme se o 140 let zpátky do minulosti, zde to všechno začalo.
Byl rok 1889. Pruský kancléř Otto von Bismarck stál před rozbouřenou dělnickou třídou, která začínala být nebezpečně nespokojená s podmínkami za průmyslové revoluce. Bismarck, aby uchránil svou pozici přišel s geniálním tahem.
Představil první státní důchodový systém na světě.
Důchodový věk stanovil na 70 let. Průměrná délka života v té době? Přibližně 55 let. Jinými slovy, dočkat se důchodu byla rarita. Stát prakticky nic nevydával, protože naprostá většina lidí se té hranice ani nedožila. A těch pár šťastlivců, co ji překročili, si rentu užívalo jen krátce.
Analytici z Euro.cz to shrnuli tak, že kdyby dnešní penze měly zachovat stejný poměr mezi důchodovým věkem a délkou života jako v Bismarckově době, odcházeli bychom do důchodu kolem 85 let.
Původní systém byl navíc fondový, takže každý přispíval do fondu a poté mu z něj byla vyplácena renta. Pak přišla světová válka, hospodářská krize, druhá světová válka a stát ten fond postupně rozkradl (čti prohospodařil). V roce 1957 Německo přešlo na systém, který dnes důvěrně znáš, průběžné financování, neboli PAYG (Pay As You Go).
V principu ti, kdo dnes pracují, platí důchody těm, kdo dnes nepracují. Žádné spoření, žádný fond, žádná rezerva. Jen tok peněz z jedné generace do druhé. Funkčnost celého systému závisí výhradně na jedné věci.
Na počtu pracujících lidí versus důchodců.
A právě tady se příběh začíná kazit.
Demografická časovaná bomba
V roce 2000 se v Česku na jednoho důchodce skládali průměrně 2,8 pracujícího člověka. Systém fungoval. Byl napjatý, ale zvládnutelný.
V roce 2024 jsme na 2,5 pracujícího na jednoho důchodce.
A pokud nedojde k zásadní změně, v roce 2045 to bude 1,7 pracujícího na jednoho důchodce. Na 100 lidí v populaci připadne 59 důchodců. Viz. obrázek níže.
Nedělám z toho strašáka, ani neprodávám stavbu penzijního plánu. Jsou to data Českého statistického úřadu. Je to přesně to, co demografové předpovídali před dvaceti lety. Stárnutí populace není krize, která by přišla odnikud. Je to vlak, který jede po kolejích, přesně podle jízdního řádu.
Proč to tak je?
Za prvé, žijeme déle. To je samozřejmě skvělé. Průměrná naděje dožití mužů v Česku dnes dosahuje 76 let, žen 82 let. Lidé, kteří odejdou do důchodu v 67 letech, budou průměrně pobírat penzi 10 až 15 let.
Za druhé, máme méně dětí. Silná generace Husákových dětí ze 70. let začíná klepat na brány důchodového věku. Ministr Jurečka v roce 2024 představil zprávu, která říká, že počet starobních důchodců přesáhne 3,3 milionu kolem roku 2060, což je téměř o milion více než dnes. A těmto lidem bude platit generace, které je výrazně méně.
Po roce 2050 bude každý třetí Čech senior. Třetina populace v důchodovém věku, placená zbývajícími dvěma třetinami.
Čísla, která se netváří dobře
Pojďme k penězům.
Státní důchodový systém v Česku byl v roce 2023 ve schodku zhruba 100 miliard korun ročně. Důchody dnes tvoří 31 % celého státního rozpočtu největší položka, větší než zdravotnictví, větší než obrana, větší než školství.
Think-tank IDEA z Akademie věd ČR ve své analýze z roku 2025 píše otevřeně: bez další reformy může deficit důchodového systému v letech 2050 až 2065 dosáhnout 4,5 % HDP ročně. V dnešních hodnotách to odpovídá zhruba 382 miliardám korun každý rok.
Celý státní dluh České republiky je dnes okolo 3,5 bilionu korun. Tohle číslo narůstá každý rok o více než 1/10 tohoto dluhu jen na důchody.
Reforma z roku 2024 posunula důchodový věk na 67 let pro ročníky narozené po roce 1988. Ano, pokud jsi generace Z, budeš pracovat do 67 let. A pokud by reforma neproběhla a věk zůstal na 65 letech, demografové počítají s tím, že výše důchodu by musela klesnout přibližně o třetinu. Dokážeš přežít ze 7.000 Kč měsíčně?
Co generace Z o celé věci ví (a co si myslí)
Tady přichází paradox, který si vysvětluji tím, že generace Z vidí penzi jako něco vzdáleného.
Generace Z o problému ví. 3/4 Čechů ve věku 18 až 40 let nepředpokládají, že se o ně stát v penzi postará. Přesto si na důchod aktivně spoří méně než 1/4 generace Z.
Ví o problému. Nevěří státu. A přesto nedělá nic.
Sociologové to vysvětlují kombinací tří věcí. První je vzdálenost problému v čase, nedostatkem finančního vzdělání a pocitem bezmoci. Osobně bych přidal čtvrtou, a tou je, že se cítím okrádaný.
Můj hrubý příjem je po přepočtu eur na koruny 61.000 Kč, takže:
Celkem na sociální pojištění
Celkem mi na sociální pojištění zmizí 19.250 Kč měsíčně, což mě irituje neskutečným způsobem a jsem přesvědčen, že tyto peníze v životě neuvidím. Kdybych měl možnost využít kapitál já sám dle svého nejlepšího přesvědčení, pravděpodobně bych do renty mohl odejít ještě před 40 rokem života.
Co to znamená pro tebe
Nechci tě děsit. Chci, abys vnímal jednu prostou věc a to, že státní důchod byl vždy jen sociální záchranná síť, ne životní standard. Tak byl navržen, tak funguje a tak bude fungovat i v budoucnu.
Průzkum z března 2026 ukázal, že Češi by v důchodu chtěli průměrnou rentu 4 200 Kč měsíčně nad rámec státního důchodu. To je číslo, kterým se budu v dalším článku zaobírat, protože ukazuje, jak moc lidé podceňují, co důchod v reálu bude stát.
Co kolik bude stát roku 2050?
Generace Z to instinktivně cítí. Otázka tedy není, jestli státní důchod bude problém. Otázka je, jestli řešení popadneš do vlastních rukou a případně kdy. Někteří moji klienti nad 50 let museli investovat 15-20.000 měsíčně, aby si v penzi udrželi životní standard, mladším stačilo i 2.000 měsíčně.
