Klient sedí naproti, trochu nervózní, protože konečně našetřil něco, co nechce prošustrovat. Otázka zní: Do čeho mám investovat? A já mu ukazuju graf „Tady máte akcie, tady dluhopisy, tady něco do nemovitostí, kousek do zlata.“ A on přikývne, podepíše smlouvu a odchází s pocitem bezpečí.
Ten pocit jsem mu prodal já. A byla to lež. Ne zlovolná – většina poradců tomu sama věří a nejsou schopni se podívat out of box.
Co jsem ti vlastně prodal
Diverzifikace měla původně logiku, kterou ti nikdo nevezme. Nedávej všechna vejce do jednoho košíku. Když jedno aktivum padne, druhé tě podrží. Krása střídá nádheru, ale pouze v učebnici.
Problém je, že ten košík dneska drží jedna ruka. A ta ruka sedí v centrální bance.
Když se podíváš na „rozumně diverzifikované“ portfolio běžného Čecha – globální akciový fond, nějaký ten dluhopis, fond nemovitostí, možná trochu kryptoměn, protože co kdyby náhodou a vypadá to pestře. Ale ve skutečnosti je to čtyřikrát ta samá sázka. Všechno to roste, když do systému tečou levné peníze. A všechno to padá, když ten kohoutek někdo přiškrtí. A ano, byly nedávno vysoké sazby a trh stále rostl, ale nebylo to logické a trh se neřídí logikou, řídí se palivem, které nakonec při dlouhodobě zvýšených sazbách musí přijít.
Korelace, o které ti neřekli
Marketing fondů ti ukáže, jak se aktiva chovala v posledních deseti letech, kdy bylo všeho dost a peníze byly skoro zadarmo. Na tomto staví nově vzniklá banka, která své produkty prodává jako zázrak, jelikož od začátku rostou a poráží trh. Aby taky ne, když klient vidí jen pár let dozadu. V tom prostředí se akcie a dluhopisy fakt chovaly trochu jinak a vznikl dojem, že jsi rozložil riziko či nakoupil zázračné podíly fondu.
Jenže přijde ten den, na který se vlastně pojišťuješ – skutečná panika, skutečný útěk z trhu a stane se zvláštní věc. Všechno, co jsi pracně rozprostřel, najednou padá najednou. Akcie, dluhopisy, nemovitosti, krypto. Všechno červené v jeden den. Ta hezká diverzifikace tě nepodrží.
Proč? Protože ve chvíli paniky lidi neprodávají jednotlivá aktiva podle fundamentu. Prodávají všechno, na co dosáhnou, aby měli hotovost. Korelace, která byla celá léta nízká, vyletí na jedničku přes noc. Tvoje pojistka vyprší přesně v den požáru.
Skutečná diverzifikace začíná jinou otázkou
Většina lidí se ptá: „Do kolika věcí mám rozložit peníze?“ To je špatná otázka. Vede tě jen k tomu, abys nakoupil víc variant té samé sázky na centralizovanou měnu.
Správnou otázku bych položil spíše takto: „Proti čemu se vlastně bráním?“
A když si na ni odpovíš upřímně, zjistíš, že tvoje největší rizika vůbec nejsou na grafu. Nejsou to akcie versus dluhopisy. Je to:
- riziko, že ztratíš příjem
- riziko, že ti znehodnotí měnu, ve které všechno držíš
- riziko, že se změní pravidla – daně, regulace, přístup k tvým vlastním penězům
Tohle ti žádný koláčový graf nevyřeší. Vidíš výseče rozdělení majetku, ale přehlížíž pozadí.
Ne diverzifikace aktiv, ale diverzifikace závislostí
Tohle je posun, který odlišuje člověka, co rozumí penězům, od člověka, co jen vlastní fondy.
Opravdové rozložení rizika neznamená mít deset druhů investic. Znamená to nebýt závislý na jediné věci, která tě může položit. A těch věcí je víc, než si připouštíš.
Jsi závislý na jednom zaměstnavateli? Jedna výpověď a tvůj plán se rozpadne, protože budeš muset všechno prodat, abys zaplatil hypotéku. Jsi závislý na jedné měně? Pak nemáš diverzifikované portfolio, máš jeden velký sázkový tiket na korunu nebo euro. Jsi závislý na tom, že stát nezmění pravidla hry uprostřed zápasu? To je nejnaivnější sázka ze všech a popravdě jediné řešení je jen rozložit kapitál do více států.
Skutečně diverzifikované portfolio je člověk, který má víc zdrojů příjmu, hodnotu uloženou ve víc než jedné formě a víc než jedné zemi, dovednosti, které jsou přenositelné kamkoliv, a schopnost se v případě nutnosti zvednout a odejít. Tomuhle říkám pravá diverzifikace.
Tvrdá aktiva nejsou paranoia, je to symetrie
Když celý tvůj majetek existuje jen jako čísla v systému, který někdo jiný spravuje, někdo jiný garantuje a někdo jiný může kdykoliv změnit, nemáš majetek. Máš povolení ho mít. Co když povolení odeberou?
Proto má smysl držet část hodnoty ve věcech, které nikdo nemůže stiskem klávesy smazat. Ne proto, že čekáš apokalypsu. Ale proto, že chceš mít aspoň jednu nohu mimo systém, který je celý postavený na důvěře v lidi, kterým možná ani ty sám nevěříš.
Tohle není pesimismus. Ale mohli bychom o tom přemýšlet, jelikož stát a banky se vždycky chovaly přesně tak, jak se chovat můžou. Stavět celou svou budoucnost na tom, že tentokrát to bude jiné mi přijde rizikové.
Co s tím teď
Nechci, abys panikařil a prodal všechno. To by byla jen další hloupost, jen z opačné strany. Chci, aby ses na svoje portfolio podíval jinýma očima.
Vezmi si svůj majetek a všechen, ne jen ten investovaný.U každé položky si polož jednu otázku: „Co se musí stát, abych o tohle přišel?“ A pak si všimni, kolikrát se ti vrátí stejná odpověď. Když do systému přestanou téct levné peníze. Když padne ta jedna měna. Když přijdu o ten jeden příjem. Když stát změní ta jedna pravidla.
Každá odpověď, která se opakuje, je tvoje skutečné riziko. A žádný barevný koláč ti ho nevyřeší.
Bezpečí, které ti někdo prodá, není bezpečí. Je to produkt. Skutečné bezpečí si nikdo nekoupí, to se buduje. Pomalu, vlastníma rukama a hlavou, mimo dosah těch, kdo z tvojí závislosti žijí.
A to už je práce, kterou za tebe investiční poradce neudělá:)
